Jaký byl Nepál?

Karlovu cestu jste mohli sledovat i na facebookových stránkách

Shrnuli jsme nejdůležitější postřehy, abyste si mohli udělat představu, jak to viděl svýma očima právě majitel cestovní kanceláře. Nepál nebude zemí pro každého, je zde úplně jiná mentalita, jiný životní styl a jiná kultura. Pokud si ale chcete otevřít oči a ponořit se do neznáma, tuto cestu rozhodně doporučujeme. A teď už slovy Karla: 

Den 1 – Káthmandú : Na to, že to je hlavní město a bydlím v jedné z rušnějších čtvrtí, tak zde člověk nenajde moc nějakých nablýskaných míst, právě naopak ulice jsou vesměs špinavé, baráky staré, je to asi hodně podobné Indii, tyto města nejsou úplně můj šálek kávy, nicméně kdo má rád Asii, tak tady najde její typické rysy, restaurace na každém rohu a atmosféru která sem nejspíše patří. Hotely jsou zde na úrovni a lidé milí, těším se na další pokračování, které povede mimo město.

Den 2 – 3 – Jsme v oblasti města Pokhara, odkud se jezdí na velké treky na osmitisícovky a je odtud již vidět vrchol Anapurny a dalších hor. Nicméně město samotné je sice hezčí než Káthmándú – působí trošku lepším dojmem jsou zde lépe nastavení na turisty, a město leží vedle krásného jezera – ale je zde vlhkost asi 80% a stačí, aby bylo necelých 30°C, a to vedro je fakt nechutné. Osobně mi horko nevadí ale suché horko s příměsí vlhkosti ve vzduchu, je to docela mazec. Zážitky zde má člověk každý den. Dnes jsem poprvé v životě vyzkoušel Paragliding a bylo to super. Nicméně do Nepálu bych poslal každého kdo si chce uvědomit jak se máme doma dobře a jak se nám tam dobře žije. Neměnil bych. Zítra přesun do další oblastí k národním parku se zvířaty, těším se. I když je přesun třeba jen 200 kilometrů cesta trvá asi 6 hodin, někdy i více a doprava samotná je docela zážitek.

Den 4 – 6 – Projeli jsme jižní část Nepálu, cesty autobusem jsou velmi únavné, protože komunikace nejsou v dobrém stavu a způsob jak se tady jezdí a předjíždí je docela dobrodružství. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen oblastí v džungli.  Jen příroda, jednoduchá lodge se skvělou atmosférou, výhledem na řeku, ve které se pásly nosorožci a přiznám se, že jsem vůbec netušil že v Nepálu žijí nosorožci, opice, tygři, sloni a mnoho dalšího. Počasí na jihu bylo velmi horké a společně s velkou vlhkostí mi to dávalo hodně zabrat, nicméně jsem si to parádně užil a kromě tygrů jsme viděli spoustu zvířat, včetně krokodýlů. 


Zážitek jsou i místní lidé, kteří jsou strašně fajn, děti jsou úžasné, jak málo jim stačí aby byly šťastné. Vůbec všichni lidé tady působí pohodově a spokojeně, i když žijí ve zcela obyčejných podmínkách a s naší republikou se to vůbec nedá srovnat. Razí tady pravidlo, že berou život jaký je, jsou spokojení s tím co mají, a neženou se za ničím, nemají nějaké touhy které by jim zbytečně přinášeli špatnou energii, co je – to je a s tím jsem spokojen. Myslím si, že je to skvělé nastavení mysli, možná ne úplně vždy, ale obecně ano. Díky tomu jsou spokojenější než my doma, kdy se za něčím honíme a stále brbláme. Místní život je asi nejlepší zkušenost kterou jsem při krátkém cestování Nepálem poznal a i proto cestujeme, poznáváme a měli bychom si z toho něco odnést. Je potřeba to zažít na vlastní kůži, protože pokud o tom jenom čteme, prožitek je jen povrchní. A proto, až budete plánovat jakoukoliv exotickou dovolenou, je tady pro vás VIVA Travel s osobními zkušenostmi. Namasté. 

(Vice fotek najdete na FB)